Maturita

Maturitu, neboli zkoušku dospělosti, jsem úspěšně složila ve středu 21.5.
Byly to nervy jako blázen.
Písemný ještě docela ušly.
Ale pak teprve začalo šílenství.
I když pořád jsem si říkala, že to přece musím dát.

Trochu fórek spíš, nemám o sobě tak vysoké mínění, ale tupec taky nejsem

Člověk si přečte pár otázek denně, má na to dva týdny, tak to musí být pohoda, ne?
Opak je pravdou. Už po týdnu mi otázky lezly krkem, nevěděla jsem, jak vypadá svět venku. Francouzská populace, jupí, zábava. Nebo téma English as a world language...

Největší problém mám se soustředěním, je těžké se učit, když je kolem tolik rozptýlení a já jsem mistr prokrastinace. Druhý problém je, že je to strašně únavné. Nedrtila jsem se konstantně spoustu hodin celý den, ale stejně jsem byla večer jak po lobotomii, mluvila jsem blbosti, místo symboly jsem říkala symbole (Haná, oh yeah) a vůbec jsem byla tak nějak vyčerpaná.
Vřele jsem přivítala možnost jít na závody, strávit tam sobotu a nemuset otevřít ty nenáviděné desky.
Čas se krátil a já pořád měla pocit, že nic neumím. Pak jsme měli zahájení a to mi došlo, že se to sakra blíží.

Protože jsem šla až třetí den, vídala jsem na FB, kdo všechno už to udělal a má prázdniny. A nechtěla jsem být ten, kdo to nedá. Všichni mě ale uklidňovali, že je to pak pohoda. Ale kdo nezažil, nevěří.
Den před už jsem se nic nenaučila, ani to nemělo smysl. Konečně přišel den D, pocit, že nic neumím, mi vydržel až na potítko. Ten čas uběhne strašně rychle. Naštěstí jsem si většinu věcí vybavila (mind palace), ačkoliv jsem mělo pocit, že nic nevím.

Mind palace

A profesoři byli většinou hodní. A ten pocit vědět, že to mám, byl k nezaplacení. A byla to pohoda.
Nicméně stále nejsem dospělá úplně, viz Karel Kryl: "Opilí od radosti si sami trochu lžeme, že zkouškou dospělosti opravdu dospějeme."
Je to takové povinné zlo, člověk získá znalosti, které pak může zužitkovat třeba v AZ-kvízu.
Nejlépe vystihuje pocity maturanta v období svaťáku tenhle web -> SVATAK TUMBLR