Proč miluju letní skautský tábor

Předesílám, že jsem skaut jednou ročně na dva týdny. Ono totiž pro mě (pro Pražáka) není lehký dojíždět každý týden 200 kilometrů na schůzky. Jezdím na tábor už od 7 let a je to největší paráda. Tábor mě spoustu věcí naučil.
Například práce
Někdo by mohl namítnout, že se mu nelíbí, že se na podobných táborech musí dopoledne pracovat. Ale je to dobře. Mě tábor naučil sekat a řezat dřevo, kopat jámy, dělat spoustu věcí v kuchyni, v nejhorším případě i zasypávat latríny. Člověk se naučí samostatnosti, zručnosti, takže doufám, že se mi to někdy bude hodit.

Další věc, co na táborech miluju, je příroda. Moje nejoblíbenější místo na spaní před léto je ve spacáku pod širým nebem. Člověk slyší jen zvuky lesa a potoka. Také často v srpnu, když máme tábor, padají hvězdy. A když se ráno probudí a slunce vychází na horizontu, je to jedna z největších nádher našeho světa. V tu chvíli si uvědomuji, že není místo, kde bych momentálně byla raději. Vážně - spaní venku je parádní. Jestli ve stanu spím třikrát za tábor, je to hodně, stan mi slouží jen na uložení věcí.
Taky je tam čerstvý vzduch, člověk pozná přírodu a začne si jí i trochu vážit. Taky nám někdy příroda ukáže svou sílu, když je například bouřka, stromy se kývají ve větru a každou chvíli blesky ozáří tábor, někdy i na 3 vteřiny.

Výborná věc je, že člověk nemusí být 14 dní úplně hygienicky čistý a všichni to chápou. Pokud si člověk nechce hřát vodu, tak jediná možnost koupání je studený horský potok, který vám během koupání přivodí pár infarktíků. To je potom jasné, že se člověk nekoupe každý den, já se ale snažím alespoň jednou za 2 dny. Člověk se za ty dva týdny otuží a pak je šťastný, když má po skončení tábora teplou sprchu.

Líbí se mi taky únik od civilizace. Ačkoliv mám telefon, zapínám ho maximálně jednou za den nebo v případě nejvyšší nutnosti. Zprávy z venku nikoho nezajímají, vytváříme si vlastní čtrnáctidenní realitu. A to je výborné, ale špatně se z toho dostává zpět. Neřeším facebook, emaily, práci, školu, nic, jen realitu tady a teď.

A ta parta lidí...Například kluci, co dokáží zahrát na kytaru skoro vše. Jsem ráda, že tu realitu můžu sdílet zrovna s nimi!

Tábor je věc, na kterou se těším celý rok, celý rok na něj vzpomínám a nejvíc si ho vždy užiju!

Zdroj: https://www.facebook.com/pages/Jun%C3%A1k-Star%C3%A9-M%C4%9Bsto-st%C5%99edisko-Sn%C4%9B%C5%BEn%C3%ADk/1433616000208652?id=1433616000208652&sk=photos_stream

A hlavně my lidé, kteří umíme zacházet se sekerou, lopatou, krumpáčem, pilou, etc., zažili jsem časy bez elektřiny, teplé vody, suchého oblečení, my, kteří jsem zažili bouřky, vyžili jsme s pár kusy oblečení dní, my, kteří jsem sami kráčeli temným lesem na stezkách odvahy, my skauti z tábora pod Sněžníkem se snad ve světě neztratíme.