Švandovo divadlo - Hamlet

Za peníze z plachty jsem se rozhodli vydat se do divadla, demokratickým hlasováním padla volba na představení Hamlet ve Švandově divadle, který těsně porazil Čekání na Godota. Hamleta režíroval David Špinar
Obsazení zde
Hlavní hvězdou tohoto představení je pětadvacetiletý Patrik Děrgel, tzv. Český Brad Pitt, a musím uznat, že mě jeho herecký výkon ohromil, protože jsem ho zatím znala pouze z pár dílů Ulice nebo z Hořícího keře. A tam mě, bohužel, nenadchl.
Patrik Děrgel v rozhovoru pro Českou televizi říká, že Hamlet v tomto představení je "takovej normální obyčejnej kluk". Není, ostatně ani v knížce. Děrgel se jako Hamlet po jevišti prohání, vydává spoustu energie, skáče, padá na zem a vlastně hraje sám, představení na jeho výkonu stojí. Hamlet je bláznívý, vtipný, místy až psychopatický, bohužel někdy až moc afektovaný. Nicméně to Děrgelovi věřím. Opravdu mě uchvátil, ale prakticky je to jeho one man show.

Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/251648-hamlet-se-nikdy-neomrzi-svandak-uvede-toho-sveho-v-prosinci/?mobileRedirect=off

Jinak je představení poměrně dobré, ale zmatené. Druhá polovina je vážně zvláštní, například Ofelie to se svou bláznivostí moc přehání, fakt jsem si říkala (říkaly), že už by se mohla konečně utopit. Navíc Hamlet byl většinu času zavřený ve vitríně, taková "skříňová schíza".
Hamlet v průběhu představení nosí na jeviště různé věci, například kostým medvěda nebo hasicí přístroj. A nebo ty jägrovky jako jeden druh kostýmu. Ano, Hamlet má být šílený, ale to bylo moc, to jsou fakt strašný kalhoty.
Taky časové rozmezí je podivné - fotky na zdech vypadají jako z 19.století, nicméně postavy používají telefony, mikrofony a pistole, zcela jasně z dnešní doby.
Hudba byly výborná.
Práce se scénou taky, hlavně osvětlení. Například zadní stěna se dala prosvítit, takže jsme mohli vidět jen siluety herců. A to mi přišlo parádní.
Konec je prostě absurdní, Hamlet se svlékne donaha, herci pouze komentují souboj s Lartem (dalo by se říct, že je to jako Cimrmanův Hamlet bez Hamleta) a on k nim za zvuku I'm mister lonely (tady) přichází. Absurdni volba písně.
Stručně shrnuto: bylo to dobré, ale přehnané, zbytečně. A bez Patrika Děrgela by to nemělo smysl, byl fakt skvělej.

Zbývá otázka, jestli by Čekání na Godota nebylo přece jen méně absurdní, ačkoliv se jedná o absurdní drama.